Facebook
Instagram
Pozvání do talk show Miluše Bittnerové Na kafeečko tentokrát přijala zpěvačka a herečka Olga Matušková (74). Promluvila o svém seznámení s legendárním Waldemarem Matuškou, o tom, jak ji požádal o ruku, ale také o své druhé svatbě s producentem Jiřím Plannerem, která proběhla před rokem. Co dnes dělá její syn Waldík?
Vdova po zpěváku Waldemaru Matuškovi Olga, která trvale žije na Floridě, po delší době navštívila Prahu, aby se zúčastnila vzpomínkového koncertu v Divadle Broadway. Při té příležitosti navštívila talk show Na kafeečko, kde s Miluškou Bittnerovou zavzpomínala na nedávnou svatbu, ale také roky, které strávila po boku legendárního zpěváka Waldemara Matušky.
Ten ji o ruku požádal v ostravském baru Salajka po osmi letech vztahu. „Po koncertě si Walda sjednal ticho, zaťukal a řekl: ,Já bych teď chtěl před vámi požádat Olinku o ruku. Oli, vezmeš si mě za muže?' Všichni ztuhli, včetně mě. Říkala jsem si: ,Proboha, vždyť ještě nic nepil!'" vzpomíná Olga Matušková.
Olga Matušková o novém životě
Olga Matušková. A teď to říkám špatně, Olga Blechová Matušková Plannerová. Vítejte, Olinko!
My se s Jirkou dohodli, že si každý necháme svoje jméno. Je to jednoduché. To už jsem byla dlouho s Waldemarem, pak jsme se vzali, ale pořád mi říkali Blechová. Já chtěla být Matušková a musela jsem to všechny učit. Nakonec se to opravdu vžilo. Teď jsme se s Jirkou dohodli, že každý bude mít své jméno - takže já jsem pořád Matušková.
Pořád Matušková, ale vdaná za Plannera.
Ale v Americe jsem pořád Matuška. Řekli, že nemůžu být Matušková, když mám Matušku za manžela. Takže jsem taky Matuška. Když nám dali občanství, tak mi bez řečí nařídili: „Jsi vdaná za toho Matušku? Tak jsi Matuška a hotovo." Ale české papíry si nechávám na Matušková.
Velké gratulace ke svatbě. Proběhla před rokem?
Je to asi rok a půl.
Vždycky mám velkou radost, když se dozvím, že někdo v dospělejším věku do toho znovu praštil. Moje maminka se po smrti mého tatínka taky vdala. Zdravím svého macešáka Jirku. Je nesmírně šťastná, což neznamená, že by nebyla šťastná s mým tatínkem, ale nepřestala žít. Doufám, že jste také velmi šťastná.
Jsem šťastná, ale nikdy bych si nemyslela, že se vdám. Nechtěla jsem se vdávat, ale tohle bylo spíše takové vyústění života, protože Jirka se znal s Waldemarem už z 50. let z Karlových Varů. Potom se propletli Redutou a Semaforem, kde byl Jirka organizačním ředitelem, no a pak utekl. Když se narodil Waldík, Jiří už byl dávno v Americe. Walda mu psal, že se nám narodil kluk, že mu půjde za kmotra a udělá křtiny. Takže v New Yorku byly křtiny a Jirka je Waldíkův kmotr, kterého mu Walda sám vybral.
Byl Jiří někdy ženatý?
Jiří byl 40 let ženatý. Jeho žena Janička byla vystudovaná lékařka, a když byla Waldova maminka v Karlových Varech v nemocnici, Janička se tam o ni starala. Naše rodiny se stýkaly, hlavně v Americe, v Čechách jsem ho neznala. Paní Matušková ležela v nemocnici v Karlových Varech a najednou z rozhlasu zpíval Waldemar. Bylo to v nějakých 60. letech, kdy začínal. Paní Matušková říkala: „Paní doktorko, víte kdo to zpívá?" A Jana: „No to vím, Waldemar Matuška." A ona: „To je můj syn!" Janička na to: „Tak to znáte taky Jirku, ne? To je můj hoch, se kterým chodím."
Jak jste se po letech dali s Jiřím dohromady?
Když potom Janička zemřela, byl Jirka asi tři nebo čtyři roky sám v Los Angeles. Já byla také sama, tak jsme ho s Waldíkem pozvali jako kmotra: „Přijeď na Vánoce!" Tak se to pomaloučku vykřesalo. Můj hlavní problém byl, co na to řekne Waldík. My mu říkáme Waldík, i když je mu 45 let, aby se to nepletlo. Řekla jsem mu, že Jiří možná vstoupí do našeho života.
Co odpověděl?
On se zamyslel a já jsem si pomyslela: „Ajé!" Ale on řekl: „Maminko, vždyť nám ho táta vybral. Vždyť mi ho táta vybral." No a bylo. Takže je to nějaké vyústění života. Vzhledem k tomu, že byli kamarádi, tak mu nevadí, že mám Waldu všude vystaveného. Jinak si nedovedu představit, že bych se vdala a měla všude jeho fotky - to by asi neprošlo. Tohle je nádherný vztah.
Olga Matušková o zásnubách s Waldemarem
Jaký je to rozdíl, vdávat se v těchto letech a tenkrát? Kolik let jste s Waldemarem byli spolu?
Boban Vondráček nám tenkrát přál ke stříbrné svatbě. My jsme spolu 8 let žili a pak jsme se brali. Já si nikdy nemyslela, že si mě Walda vezme, a nikdy bych mu bývala neřekla, jestli si mě vezme. Ale byli jsme při takové řeči se známými, kteří mluvili o dětech. Mně už bylo skoro 30 let. Měli jsme hezký večer a já mu říkám: „Víš co, já bych chtěla mít dítě, protože už jsem stará. Nějak to musím udělat. Buďto s tebou, a nebo bez tebe." A začala jsem se smát.
A co on na to?
Takže jsme se zasmáli a nic. Později jsme byli v Ostravě v baru Salajka a po koncertě si Walda sjednal ticho, zaťukal a řekl: „Já bych teď chtěl před vámi požádat Olinku o ruku. Oli, vezmeš si mě za muže?" Všichni ztuhli, včetně mě. Říkala jsem si: „Proboha, vždyť ještě nic nepil!"
On to snad myslí vážně.
A on to opravdu myslel vážně.
No a jaká byla svatba? V té době už byl Walda extrémně sledovaný muž.
Byla to nádherná svatba.
Ale neměli jste paparazzi. V té době ještě bulvár tolik neexistoval, ne?
Bylo to na první straně Mladého světa. Byla tam fotka ze svatby, opravdu krásná fotka. Šéfredaktorka říkala: „Já jsem měla takový pocit, že ten Walda opravdu bačkory nazuje, tak jsem to tam dala. Kdybych měla pocit, že za rok půjdete od sebe, tak jsem to tam nedala."
Potom měl pan Waldemar docela divokou pověst, ale spousta věcí byla vymyšlená, ne?
Spousta věcí, to mi říkala i Helenka Vondráčková - jak prchal před fanynkami.
Ale měl kolem sebe zajímavé ženy, dokonce jsem se dočetla, že běžela fáma o Sophii Loren.
Jo, to psali estébáci.
Ale časově to nevychází, asi o 30 let. Neměla jste strach začít si něco s takovým mužem?
Když mi ho Tonda (bratr - pozn. red.) představil, bylo mi 15 let. Nejdřív jsem žila v botanické zahradě v Liberci, potom v zoologické. V zoologické jsem byla pečená vařená, protože moje teta tam měla ředitele za kamaráda, a tak jsem tam chodila denně do takového kroužku. Jednou mi paní Grégrová, pokladní, říká: „Bleško, víš kdo tady byl? Waldemar Matuška." On se tam šel projít. Miloval zoologické zahrady a kam přijel, tam se do ní šel sám podívat, když měl chvíli čas.
Znala jste ho?
Já říkám: „No a co? A kdo to je?" A ona: „Ty nevíš, kdo je Waldemar Matuška? To je ten zpěvák, teď přijeli z Prahy." Brácha tam zvučil, tak říkal: „Tak zítra přijď, já ti ho představím, ať alespoň víš, kdo to je." No tak mi ho představil, tu fotku už jsem nikdy nenašla.
A líbil se vám jako chlap?
Já jsem v té době sbírala zvířata, neměla jsem kolem sebe žádné kluky. Někdo sbíral zpěváky, já sbírala žirafy a lvy.
Žirafě moc podobný nebyl, to je pravda, a byl o 20 roků starší.
O 16.
To byl v té době nepřekonatelný rozdíl, ne?
Moji rodiče od sebe byli 20 let. V té době to byl pro mě kamarád bráchy. Tonda byl potom na vysoké v Praze, takže za Waldou zašel, když měl nějakou holku, a ten jim dal lístky do divadla. A tak se stýkali. Když jsem přijela já, dal nám také lístky.
To už jste nesbírala žirafky.
To už jsme nesbírala žirafy. Ale nikdy mi nepřipadlo, že bych se o něj měla zajímat - že s ním budu chodit.
Maminka mi říkala, že v té době byla společnost rozdělená - že byly holky, které milovaly Matušku, a holky, které milovaly Goťáka. Co vy? Kam jste patřila?
Musím říct, že se mi po této stránce líbil Walda, samozřejmě. To už se mi líbili kluci. A byla jsem zvyklá, že může být starší chlap a mladší ženská. To, že jsme spolu začali chodit, vzniklo tak, že jsem přišla do Rokoka, ale s tím neměl Walda vůbec nic společného. Nás tam dostal Karel Svoboda, protože já odjela místo do Prahy na vysokou zpívat s Krystalkami do Německa.
Olga Matušková o emigraci
S Waldou jste spolu byli 24 hodin denně sedm dní v týdnu, což je teda neskutečné. Hádali jste se někdy?
Nikdo tomu nevěří, ale my jsme se nehádali.
A jak toho můžeme my ostatní docílit?
Nedávno někdo psal, že Walda toho moc nenačetl, že nebyl sečtělý, ale Walda četl, co mu přišlo do ruky, a pořád si s Waldíkem povídal. A taková hezká věc je, že se nás jako rodiny zeptal, jestli chceme v Americe zůstat, protože on už by tam zůstal. Jeli jsme tam jen na dovolenou. To bylo tenkrát, když vybouchl Černobyl a někdo Waldu zase udal.
To byl rok 1986? Vy jste emigrovali, že?
Bylo to takové vachrlaté. My jsme tam jezdili na pozvání mého bráchy, kterému dali vystěhovalecký pas. On mi ho ofotil a oni nás za ním pouštěli na návštěvu. Nemuseli jsme dostávat devizový příslib. Takže Waldemar četl a tomu Waldíkovi pořád vyprávěl, že tam teď žijou Češi, mají děti a pokud nejsou jedináčci, tak je těžké udržet jim dobrou češtinu. Děti mezi sebou mluví jen anglicky. Waldík říkal: „Já budu taky mluvit tak hrozně česky jako ty děti?" A Walda: „Nebudeš!" No a nemluvil. Potom si dokonce vydělával peníze tlumočením a překládáním.
A Waldík teď dělá co?
Je to technik, ajťák. Dělá computery, počítače.
Olga Matušková se před rokem vdala
Olinko, my jsme to zamluvily, ale jaká byla ta svatba před rokem?
Ta před rokem? Ta byla úžasná, prostě jsme se rozhodli. Tam není jednoduché se vzít. Musíte jít do školy pro novomanžele. Protože říkají, že mají šíleně moc rozvodů. Takže nejprve se musíte něco dozvědět o tom, jak se žije v manželství. Když nechcete jít do téhle školy, tak si požádáte o marriage licence.
Manželskou licenci?
Ano. Musíte čekat měsíc a pak se můžete vzít. Platí to půl roku a potom musíte požádat o novou licenci. My jsme měli tuhle licenci, rozhodovali jsme se narychlo. Na Floridě nemusíte mít svědky, takže svatba proběhla beze svědků. Jeli jsme na ten úřad, rychle jsme na sebe něco hodili. Jirka už blbě slyší a nosí naslouchátka, která si zapomněl vzít, takže když ten oddávající začal, Jirka ho neslyšel. Myslel si, že já ho přitáhla, aby si mě vzal, a on si mě nechce vzít. Tak říkal: „Chcete to v jiné řeči?" Já Jirkovi říkám: „Musíš to po něm opakovat!"
On si myslel, že tam máte ženicha z donucení, jo?
Potom říkal: „Máte prstýnky?" A my je neměli. Předtím jsme zjistili, že nemáme kytku, tak jsme si mohli půjčit od minulého páru, ale tu jsme si nepůjčili. Takže Jirka si zapomněl naslouchátka, já si nevzala kytku, neměli jsme prstýnky. Nic jsme neměli! Jirka neslyšel i proto, protože ten oddávající měl roušku. On dobře odezírá, ale teď neviděl pusu. Tak oddávajícímu řekl, ať si tu roušku sundá. Sundal si ji a to už Jirka všechno slyšel. Tak jsme to všechno odříkali a bylo to nádherné.
Beze svědků.
Byli jsme beze svědků a nevěděl to ani můj brácha, nestihli jsme to nikomu říct. Na svatební oběd jsme si dali dvojité moskevské ústřice, ovšem proti mému politickému přesvědčení. Jsou totiž opravdu výborné a nemají s Moskvou nic společného, jen se tak jmenují. Na těch ústřicích je hustší kysaná smetana, kaviár a celé je to zalité vodkou. To si udělejte, je to opravdu výborné. Zapomeňte na Moskvu a řekněte si, že je to třeba ze Švédka nebo odjinud, kde pijou vodku.
Třeba z Finska.
Byla to nádherná svatba. Protože měl Jirka nádherný život s Janičkou, všichni jsme se znali a i já měla nádherný život s Waldou, tak jsme nechtěli dělat okázalou svatbu.
Je to strašně dobře a myslím si, že váš Waldík je šťastný, že nejste sama.
Je.
O čem ještě promluvila Olga Matušková?
- O natáčení Hoří, má panenko s Milošem Formanem
- O současné Americe
- O své návštěvě v Česku
- O svých pěveckých začátcích
- O duetech s Waldemarem
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talkshow Na kafeečko
Související články
