Facebook
Instagram
Třicetiletá Simona je single a má jeden intimní problém. Stále je totiž panna. Myslí si, že chyba není v ní, ale v mužích, kteří se s ní bojí vyspat. Pánové, je to opravdu takový problém?
Kámošky si ze mě občas dělají legraci, že umřu jako stará panna a najdou mě tak za půl roku. Zbyde po mně kostra ohlodaná kočkami. Ale já kočky doma vůbec nemám. Vlastně hrozí jenom to, že umřu jako panna. A vůbec mi to nejde do hlavy.
Panenství jsem si šetřila pro toho pravého
Možná jsem udělala chybu v pubertě. Když se to kolem mě pářilo každá s každým, já si řekla, že počkám na toho pravého. Jenže on nepřicházel. Kluci v mém věku měli v hlavě jenom jedno. A to se mi moc nelíbilo.
Vážnější vztah jsem měla až ve dvaceti. Ale než jsme se spolu vyspali, ukázalo se, že to hraje ještě na jednu holku. Chlap, o kterém jsem si myslela, že by mohl být ten pravý, dostal expresní kopačky. Snažil se mi to sice "vysvětlit", ale já neměla zájem.
Žila jsem dál se zlomeným srdcem a žádného chlapa nechtěla ani vidět. Z práce jsem chodila rovnou domů nebo do fitka, které bylo jenom pro ženy. Nechtěla jsem, aby mě chlapi očumovali.
Muži se bojí připravit mě o panenství
Po nějaké době jsem si řekla, že už je možná čas začít zase randit. A nechala jsem kamarádky, ať mi někoho dohodí. Snažily se a někteří z těch kluků byli celkem fajn, ale časem to vždy selhalo. Víte, proč k tomu došlo? Jakmile jsme spolu byli déle a schylovalo se k sexu, vyplašila je jedna věc.
Stačilo říct, že nemám v této oblasti zkušenosti. Jakmile přiznám, že jsem panna, muži se zaseknou a ochabne nejen jejich vzrušení. To je panenství opravdu takový problém? V pubertě se to nijak neřešilo, každý to chtěl hned a bylo jedno, jestli je někdo panna nebo panic.
Nechápu, proč je to v pozdějším věku jinak. Člověk by přece už měl mít nějaké zkušenosti a vědět, co a jak. A ne couvnout. V některých zemích se od nevěsty panenství přímo vyžaduje. U nás mi to je ve vztazích na obtíž...
Nechci zemřít jako stará panna
Dlouho mě to trápilo. Když jsem jednou byla s holkama na dámské jízdě, rozhodla jsem se, že to prostě vyřeším. U baru byl hezkej kluk, který po mně koukal. Nenápadně jsem se přisunula vedle něj, že si také něco objednám. Všiml si mě a usmál se. "Jsem panna," řekla jsem mu. "Já Kozoroh," odpověděl mi. "Nemyslela jsem znamení..." dodala jsem a usmála se. Byl z toho trochu zmatenej, ale kopl do sebe panáka a řekl, že s by s tím šlo něco udělat.
V té chvíli mě kámošky stáhly k sobě a přemlouvaly, ať neblázním. Nemůžu prý jen tak skákat na prvního chlápka, co se namane. Byla jsem naštvaná, ale vlastně měly pravdu. A tak stále čekám, kdy potkám někoho fajn, kdo bude mít odvahu být mým prvním...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
