Paneláky, tedy domy z prefabrikovaných panelů, se stavěly v Polsku, NDR, Sovětském svazu či Bulharsku, kde vznikaly na velkých zelených pláních. Jindy ale zaplavily i historická centra měst, například Benešova či Mostu. Jaká je vlastně jejich historie?
Stavební koncept panelových domů byl přejat ze Sovětského svazu. Byly relativně levné, rychle rostly a získat v nich byt se mnohdy rovnalo výhře v loterii. Společně s tím ale byly často nekvalitní, téměř totožné a připomínaly kasárna. Jejich výstavbou navíc z měst zmizely barvy – některé ze střech pokrytých červenými taškami vystřídala fádnost betonu kolosálních rozměrů.
Sídliště vznikala v celé Evropě už po druhé světové válce, kdy byla potřeba rychle doplnit stav bytového fondu. V Československu domy stavěly místní okresní stavební podniky, v hlavním městě pak například IPS.
Prvním sídlištěm v Praze byla Zelená liška, postavená v letech 1954 až 1955. Nejrozsáhlejším z nich je pak Jižní Město, kam se první nájemníci stěhovali v roce 1976. Jeho budování přiblížila v tragikomedii Panelstory režisérka Věra Chytilová.
Život na panelovém sídlišti nebyl žádný med, zvláště v dobách jeho vzniku, kdy okolí domů představovalo jedno velké staveniště. Mnozí si také stěžovali na nekvalitní bytová jádra, pocit stísněnosti a úbytek soukromí.
Do sídlišť se zpočátku stěhovali zejména mladí lidé, kterým ale nové bydlení nemělo moc co nabídnout. Chyběly tam obchody, byl problém s městskou hromadnou dopravou a přeplněnými školami a školkami. Mnozí do práce kvůli špatným spojům dojížděli i přes hodinu a do nových obydlí se chodili jen vyspat. Najdou se ale samozřejmě i tací, kterým život v nových výstavbách vyhovoval.
V současné době žije v panelových domech méně lidí než před dvaceti lety, přesto se stále jedná o velké číslo. Za poslední roky se domy dočkaly rekonstrukcí a některá šedá sídliště rozjasnily barevné fasády, o jejichž estetice by se dalo polemizovat.
Diskuze