Hiró Onoda, poslední japonský mohykán: Odmítal se vzdát třicet let po válce

9. března roku 1974 Hiró Onoda přestal bojovat ve druhé světové válce. O dva dny později složil zbraně do rukou filipínského prezidenta
Zdroj: Wikimedia Commons/Palác Malacañang, Public domain
Hiró Onoda bojoval za císaře Hirohita (na fotografii). A bojoval tak oddaně, že odmítal přijmout konec války.Hiró Onoda nevěřil ani letákům, ani obyvatelům filipínského ostrova Lubang, že válka skončila.Filipínský prezident Ferdinand Marcos udělil Onodovi milost, za 30 vražd spáchaných po válce nebyl potrestán. Věřil totiž, že bojuje oprávněně...Kdyby Hiró Onoda na ostrově Lubang nebojoval, mohl se kochat skutečně nádhernými pohledy.+ 1 fotka+ 2 fotky

Hiró Onoda byl za druhé světové války příslušníkem japonské výzvědné služby v císařské armádě a svůj úkol plnil opravdu poctivě. Jako žádný jiný voják. Válka pro něj neskončila v roce 1945, bojoval až do 9. března 1974...

Zdeňka Nezbedová
Zdeňka Nezbedová 09. 03. 2021 08:00

Hiró Onoda vstoupil do japonské císařské armády, když mu bylo 18 let. Zapsal se k pěchotě, ale brzy se z něj stal zpravodajský důstojník. V prosinci 1944, tedy jen několik měsíců před koncem války, byl vyslán na filipínský ostrov Lubang, kde měl za každou cenu zabránit nepřátelům zničit molo nebo přistávací dráhu. Součástí rozkazu, který před odjezdem dostal, byla také podmínka, že se za žádnou cenu nesmí ani vzdát, ale ani spáchat sebevraždu. A Hiró poslechl…

Nezdolný Onoda

Po doplutí na ostrov ale Onoda zjistil, že úkol může splnit jen stěží. Vojáci, kteří tam byli už před ním, mu v tom zabránili a Lubangu se zmocnili Filipínci spolu s Američany jen dva měsíce po jeho příjezdu. Zatímco ostatní se vzdali nepřátelům, nebo zemřeli, Onoda a jeho další tři spolubojovníci odešli do hor, kde se ukryli a připravovali partyzánské výpady. Čas od času se střetli s místní policií a došlo i na nějaké přestřelky.

Konec války? Nevěřím

V říjnu 1945 se k Onodovi dostala zpráva, které nehodlal uvěřit. Našel leták oznamující šokující informaci: „Válka skončila 15. srpna. Slez z hor!” Jenomže Hiró měl rozkaz – nevzdat se. Co když to byl jen chyták, způsob, jak jej vylákat a zajmout? Ne, nic takového. Rozhodl se leták ignorovat. Navíc občas došlo ke vzájemné „výměně výstřelů” s místními vojáky nebo rybáři a Onoda věřil, že pokud by skutečně byl konec války, nikdo by na něj nestřílel.

Je to kampaň!

Přišel konec roku 1945 a hory, v nichž se Onoda se svými spolubojovníky ukrýval, zasypaly další letáky, tentokrát podepsané samotným generálem Tomoyukim Yamashitou. Ani ten ale vojáci nepovažovali za pravý a zůstávali v horách a ve střehu. O čtyři roky později se jeden z nich rozhodl, že už bylo války dost a vzdal se filipínské armádě. Ostatní to považovali za velké bezpečností riziko a byli ještě obezřetnější než dříve.

Jak tedy dostat přesluhující vojáky z hor a přesvědčit je, že už nemusí bojovat? Opět se ke slovu dostaly materiály shazované z letadla. Tentokrát už nešlo o letáky, ale o dopisy od rodin posledních tří japonských mohykánů. Ti ale neuvěřili ani fotografiím a pozdravům z domova. Domnívali se, že jde jenom o trik protivníka.

Sám v horách

Místním se nelíbila přítomnost tří nepřátelských vojáků, kteří navíc byli stále ještě ve válce, a tak se, po všech marných pokusech vylákat je z hor, vydali proti nim. V roce 1954 se jim podařilo jednoho zastřelit, další padl o 18 let později. Onoda zůstal sám. Pořád si opakoval, že se nesmí ani vzdát, ani zabít. Musel bojovat v osamění a až do konce. Ten sice přišel, ale v nečekané podobě.

Opravdový konec války

Za osamělým vojákem přišel 20. února 1974 do hor japonský cestovatel Norio Suziki. I když se spřátelili, Onoda odmítal odejít bez rozkazu svého velitele Yoshimi Taniguchiho. Mladý muž mu tedy slíbil, že to zařídí, a vydal se zpět do Japonska pro rozkaz. Taniguchi sice mezitím odložil uniformu a pracoval v knihkupectví, ale když se doslechl o Onodovi, vrátil se s Noriem na ostrov a svého zapomenutého vojáka konečně zbavil povinností.

Po třiceti letech zbytečného boje tak mohl osamocený válečník 9. března 1974 odložit zbraň. I když v průběhu poválečných bojů Onoda zavinil smrt třiceti místních farmářů, byl osvobozen, protože se skutečně domníval, že bojuje ve válce. Milost mu udělil sám filipínský prezident Ferdinand Marcos, do jehož rukou na úvodní fotografii článku vkládá 11. března svůj meč a kapituluje.

Legenda Onoda

Po návratu do Japonska se z Onody stala doslova legenda, vydal autobiografii, byl hostem televizních pořadů, natáčely se dokumenty o jeho životě. Jeho ale takový zájem rozhodně netěšil, a tak vydal za bratrem do Brazílie, kde choval dobytek. Plat, který mu armáda za třicet let jeho „služby” na ostrově poskytla, věnoval na charitu.

Byť se mu nezdály poválečné společenské podmínky v Japonsku, na svou rodnou zemi nezanevřel. V polovině 80. let se tam vrátil a založil vzdělávací tábor pro mladé lidi. Muž se vskutku neobvyklým životním příběhem zemřel 16. ledna 2014 v Tokiu na selhání srdce. Bylo mu 91 let. 

Zdroje informací: 

Damninteresting.com: The Soldier Who Wouldn’t Quit

Wikipedia.org: Hiroo Onoda

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Související články

Další články