Aneta (28): Mám chuť neustále sekýrovat svého partnera. Až psycholog mi vysvětlil proč

Nevyrůstala jsem ve vřelé atmosféře. Úspěch byl u nás samozřejmost a neúspěch se trestal. Rodiče se nikdy neobjímali, neprojevovali si lásku. Naopak vždy visel ve vzduchu nějaký problém.

Mohlo by Vás zajímat:

Michaela (21): Spolubydlící si pořídila psa, denně se kvůli němu hádáme. Chci, aby ho dala pryč

Začala jsem mu vyčítat, že mi nepomáhá

Dokud jsem neuklidila, nesměla jsem ven. Na víkend jsem si nemohla nic plánovat, protože byl velký úklid. Pokud máma uklízela a táta seděl na gauči, hned začala řvát, že jí nepomůže. Uvnitř jsem jí vyčítala, jak je na tátu neurvalá. Občas mu sprostě nadávala, jindy zase opakovala, jaký je to blbec a že si ho neměla brát. Kolikrát mně řekla, že nejsem dítě snů a měla jít raději na potrat, ani nepočítám.

Když jsem si našla partnera, velmi brzy jsem se odstěhovala. Atmosféra doma byla totiž čím dál tíživější. Několik měsíců jsme s Jirkou tvořili šťastný pár. Užívali jsme si nově nabytého soukromí, sexu, kdekoliv jsme chtěli, vaření i každodenního společného usínání.

Časem se však ze skříní vynořili kostlivci. Zapomenuté ponožky před košem na prádlo, neuklizené nádobí nebo pocit, že vše musím dělat sama. A tam to začalo. Rozčilovalo mě, když jsem se vracela pozdě večer z práce a ještě letěla nakoupit, uvařit a podstrčit Jirkovi večeři až pod nos.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (62): Snacha je hrozná bordelářka. Nemyslím si, že se stará o mého syna dobře

Uvědomila jsem si, že se chovám jako máma

Romantika byla fuč, byla jsem nepříjemná a věčně nadávala. "Můžeš mi říct, proč mi nikdy s ničím nepomůžeš?" rozčilovala jsem se. Jindy mi zas vadilo, že tam Jirka vůbec je. "Jirko, nevadí ti, že tady vysávám a ty koukáš na televizi?" "Můžeš to sakra ztlumit?" "Můžeš se zvednout a jít mi třeba pomoct?"

Použila jsem každou výčitku, která existovala. Netrvalo dlouho a začala jsem ho nazývat blbcem (a později mnohem hůř), vysvětlila mu, že jsem si měla najít někoho jiného, a dospěla k závěru, že život s ním nestojí za nic. Přesto stále chodil, objímal mě a opakoval mi, že mě miluje. Netuším, kde v sobě vzal tu sílu.

Navíc byl kliďas, takže se moc nerozčiloval. Jednou však řekl něco, co si pamatuju dodnes. "Anetko, všimla sis, jak dlouho už jsme se spolu nezasmáli?" pronesl do ticha u večeře. Sevřel se mi žaludek. Dlouho jsem nad tím přemýšlela a probírala vše, co jsme si kdy řekli. A došlo mi to. Chovám se jako moje máma. Bylo mi do breku. To uvědomění mi zlomilo srdce.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (28): Když se s přítelem pohádáme, zablokuje si moje číslo. Beru to jako velkou neúctu

Svoji lásku dokazuji nadávkami

Další týdny jsem si zkoušela dávat pozor, jak se chovám. Jenže jakmile došlo k nějaké vypjaté situaci, nedokázala jsem se ovládnout. Občas mi došlo, že Jirka umývá každý den nádobí, platí veškeré složenky, obstarává pračku a vysává. "Ježiš, co já bych za něj dala, prosím tě!" říkaly mi kamarádky. Já však viděla hlavně to, co nedělá, a neuměla jsem to jinak. Vyhledala jsem pomoc psychologa, chtěla jsem tomu všemu porozumět.

Nakonec jsem po dlouhých měsících došla k závěru, že hádka je pro mě projev lásky. Jelikož rodiče doma nic jiného neukazovali, měla jsem zato, že takhle se prokazuje náklonnost. Může to znít směšně, ale hlava si to zkrátka přebrala takto. Pracuju na tom, ještě to není dokonalé. Kamarádka, která se věnuje ezoterice, říká, že je to rodová karma. Dokud ji někdo nepřeruší, pohlcuje další a další generaci.

Další příběhy ze života ➔

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (45): Žena mi po rozvodu nechala děti na krku. Hádám se s ní o každou korunu