Iveta (29): Po šesti letech jsem se rozhodla opustit přítele. To jsem ještě netušila, co má za lubem

Ocitla jsem se v nezáviděníhodné situaci. Po šesti letech jsem se rozhodla opustit přítele. Důvodem jsou naše rozdílné pohledy na budoucnost. On, jak se zdá, má lepší řešení, jak naše hádky utnout.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (29): Chtěla jsem se zalíbit přítelově matce. Partner mi kvůli tomu pohrozil rozchodem

Zjistili jsme, že se na ničem neshodneme

Za těch šest let jsme spolu zažili hodně. Jak to dobré, tak to špatně. První čtyři roky byly pohodové. Každý si jel to svoje. Pavel se aktivně věnoval fotbalu, který ho tolik naplňoval. Já neseděla doma a nečekala na něj. Trávila jsem čas se svými kamarádkami. Jezdily jsme na vodu a chodily cvičit. Většinu času jsme vlastně s Pavlem trávili odděleně.

Možná proto nám to tak skvěle klapalo. Až když došlo na společné bydlení, začal se lámat chleba. Postupně vyplouvaly na povrch naše rozdílné povahy. Začínalo to maličkostmi v podobě nábytku. Zatímco já jsem minimalista, Pavel chtěl do malého bytu nesmyslné vybavení. Byla jsem to já, kdo vždycky ustoupil. Možná jen proto, aby byl klid.

Po dalších dvou letech jsem usoudila, že je čas vyměnit podnájem za vlastní bydlení. Nebavilo mě strkat peníze do něčeho, co mi nikdy nebude říkat pane. Navrhla jsem tedy Pavlovi, abychom si vzali hypotéku. To razantně odmítl se slovy: ,,Na to zapomeň. Nechci mít žádné dluhy. Na podnájmu není nic špatného.“

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (32): Přítel mě po rozchodu pronásleduje. Musela jsem zvolit krajní řešení, abych se ho zbavila

Naše domácnost připomíná Itálii

Opět si jel to svoje. Já se i tak začala dívat po menším domě někde na kraji města. Znovu jsem to na Pavla vytáhla. Zase jsme se neshodli. ,,Tak pokud bych přistoupil na hypotéku, tak jedině na byt. A ve městě. Na venkov mě nedostaneš,“ prohlásil. ,,Já ale do bytu nechci. Vždycky jsem si přála domek,“ oponovala jsem.

Byla to docela zásadní věc, na které jsme se neshodli. Čím více času jsme spolu trávili, tím více bylo znát, jak se k sobě nehodíme. Já řekla bílá, on černá. Tak to bylo se vším. Ať už s koupí nového auta, či zmíněným stěhováním. Hádky byly na denním pořádku. Italská domácnost hadr.

Tlačili jsme se v malém bytě, který ani nebyl náš. Dlouho jsem se snažila Pavla přesvědčit o výhodě vlastního bydlení. Nechtěl o tom ani slyšet. Nebyl ochotný k žádnému kompromisu. Přestalo nám to klapat i v posteli. Domů jsem se vracela jen nerada a s hrůzou z toho, kvůli čemu se zase pohádáme.

Mohlo by Vás zajímat:

Max (30): Při nácviku žádosti o ruku se stalo něco, co jsem nečekal. Jsem teď všem pro smích

Já chystám rozchod, on žádost o ruku

Když přišla vhodná chvíle, šla jsem s kůží na trh. ,,Myslíš si, že má náš vztah nějakou perspektivu?“ zeptala jsem se Pavla opatrně. ,,Proč se mě na to ptáš?“ zarazil se. ,,Tak zajímá mě, jak se na náš vztah díváš ty. Tobě nevadí, že se pořád hádáme? Že se na ničem neshodneme?“ namítla jsem. Pavel odvětil, že hádky k vztahu patří. ,,Nedělej z komára velblouda,“ utrousil ledabyle.

Já ale věděla, že takhle žít nechci. Po dlouhých úvahách jsem se rozhodla vztah ukončit. Neměla jsem ponětí, co na mě Pavel chystá. Když jsem mu jednou uklízela oblečení do skříně, našla jsem tam zastrčenou červenou krabičku. Po otevření na mě vykoukl prstýnek.

,,On si mě chce vzít?“ vyjekla jsem. ,,Já ale chystám rozchod,“ mluvila jsem nahlas. Za měsíc slavím třicáté narozeniny. Zjevně se mě v ten den chystá požádat o ruku. Netuším, jak z toho vybruslím, aniž bych mu neublížila. Mám našemu vztahu dát ještě šanci?

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (29): Přítel mě požádal o ruku, až pak jsme seznámili rodinu. Byla to hrůza, svatba se ruší

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.