Facebook
Instagram
Roman se zamiloval do ženy, se kterou se vídal jen o víkendech na vsi. Po ročním vztahu jí nabídl, aby se za ním přestěhovala do města. Jako holka z vesnice to odmítla. A tak se rozešli. Romanovi až teď došlo, jaká to byla chyba.
Kdybych mohl vrátit čas, udělal bych jednu věc jinak. Bohužel to nejde a já musím nést následky, protože jsem byl kdysi mladý a hloupý.
Zamiloval jsem se na první pohled
Vždycky jsem měl o svém životě jasno. Chtěl jsem bydlet ve městě, kde to žije. Měl jsem rád všechno na dosah ruky. Ať už nějaký ten bar, nebo nespočet divadel a podobných kulturních institucí. V hlavním městě jsem si našel velmi dobře placenou práci a vedl jsem spokojený život.
Jednou jsem zavítal na vesnici, kde se po letech pořádal sraz spolužáků ze střední školy. Kamarád mi nabídnul i přespání. Život na vsi byl zcela jiný. Na můj vkus zbytečně klidný a hlavně nudný. Sraz se povedl, alkohol tekl proudem. Konal se v hospůdce, kam během večera přišli i místní.
Nechyběla mezi nimi ani Nina. Když vešla dovnitř, zarazil jsem se uprostřed věty. Byla vskutku nádherná. Pod vlivem alkoholu jsem ji oslovil a vyzval k tanci. Nakonec jsem ji po zábavě doprovodil domů. Zdála se mi jiná než ženy z města. Byla s ní zábava, na nic si nehrála. Vyměnili jsme si čísla a hned druhý den jsem jí zavolal.
Navrhl jsem jí, ať se ke mně přestěhuje
Čas strávený s ní jsem si neskutečně užíval. Zamiloval jsem se jako nikdy předtím. Řekl jsem jí pravdu, že bydlím ve městě. Jedním dechem jsem ale dodal, že za ní budu o víkendech jezdit. Nějaký čas to fungovalo. Vídali jsme se sice jen dva dny v týdnu, ale o to víc jsme si je užívali.
Po roce jsem z toho věčného cestování byl unavený, a tak jsem přišel s jistým návrhem: „Co kdyby ses ke mně nastěhovala?“ Nina se na mě smutně podívala. „Jako do města? To nepůjde. Vyrostla jsem tady. Mám tu rodinu, skvělou práci. Do města nepůjdu,“ přiznala.
Nedokázal jsem se vzdát života ve městě
Možná jsem to mohl čekat. Přesto mě její odpověď zklamala. Ona neváhala a vzápětí mi navrhla totéž, co já jí: „Tak se nastěhuj ty sem, rodiče mají velký barák, bude to skvělé.“ Jenže já jsem si to nemyslel. „Já zase nepůjdu na vesnici, nezlob se. Jsem ve městě rád, žije to tam,“ zaskočil jsem ji.
Ani jeden z nás nehodlal ustoupit. Náš vztah ještě nějaký čas fungoval, ale už to nebylo jako na začátku. Věděl jsem, že ji miluji, ale byl jsem tak velký sobec, že jsem se nedokázal vzdát života ve městě. A tak se se mnou Nina jednoho dne rozešla, protože takový vztah prý nemá budoucnost.
Řekla mi, že je vdaná a má dítě
Dlouho jsem to rozdýchával, protože jsem ji vážně miloval. Po čase jsem si našel novou holku, ale nebylo to ono. Vlastě už jsem nikdy nepotkal dívku, jako byla Nina.
Práce mě po pár letech zavála právě do Nininy vesnice. Zkusil jsem jí zavolat a pozvat ji na kávu. Byla ještě krásnější než tehdy. Došlo mi, jaký jsem byl hlupák. Řekl jsem, že ji pořád miluji, a navrhl jsem jí, že se k ní klidně přestěhuji, protože chci být s ní. Nina se na mě ale smutně podívala a řekla: „Už je pozdě. Jsem vdaná a mám dítě.“
Dostal jsem vztek. Ne na ni, ale na sebe samého. Rozloučili jsme se a myslím, že už napořád. Já jsem se vrátil domů, kde na mě nikdo nečekal. Žiji sice ve městě, jak jsem si vždycky přál, ale šťastný nejsem. Naopak.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
