Facebook
Instagram
Tereza si svůj vysněný život naplánovala do posledního detailu. Na střední škole sbalila kluka snů, sehnala si dobrou práci a někdy v budoucnu počítala se založením rodiny. Přítel Karel jí ovšem udělal slušnou čáru přes rozpočet.
Vystudovala jsem dvě vysoké školy, získala skvělou práci a už roky žila s nejhezčím klukem ze střední. Splněný sen! Měla jsem dost peněz, abych si mohla žít nad poměry, a musím říct, že jsem to i často dávala najevo. Zřejmě proto si osud řekl, že mi ukáže.
Přítel pořád mluvil o miminku
S Karlem jsme spolu chodili od druháku na střední. Byla jsem tenkrát nesmírně pyšná na to, že jsem ho ulovila, a rozhodla se, že si ho za každou cenu udržím. Překonali jsme tak odloučení na vysoké i mé léto v Americe. Hádali jsme se, rozcházeli a zase se k sobě vraceli. Měla jsem to za velkou lásku, ačkoliv okolí si to po všech těch eskapádách rozhodně nemyslelo. Neměli jsme problém pohádat se na veřejnosti, dělali jsme si scény před přáteli i rodinou. Byli jsme mladí. Nakonec jsme se spolu po dokončení vysoké školy přestěhovali a zvládli jsme se uklidnit.
Karel začal poslední dobou často mluvit o miminku. "Tery, tys nepřemýšlela, že už by byl čas?" zeptal se jednou. To pro mě byla novina. Zaprvé nepřemýšlela a za druhé mě překvapovalo, že to vzešlo od něj. Byli jsme stejně staří a říká se, že muži dospívají pomaleji. Spoléhala jsem tak, že mám ještě několik let čas. Dařilo se mi, jako hlavní účetní velké firmy jsem vydělávala dost peněz. Přebalovat a šišlat jsem se ještě nechystala.
"S dítětem se nemusí všechno změnit." řekl zase jednou Karel. "Kájo, já s tebou děti chci, ale dej tomu čas," odpověděla jsem. "Kolik času potřebuješ? Ve tvém věku!" obořil se na mě. "Třeba pět let," pokrčila jsem rameny. Ten jeho vytřeštěný výraz si pamatuju dodnes.
Schválně si nedával pozor
Nezapomenu ani na tu noc. Přišli jsme ovínění z firemního večírku a začali se vášnivě svlékat. Karel mi opileckým tónem neustále šeptal, že by to miminko opravdu chtěl. Smála jsem se a nevěnovala tomu pozornost. Když sex skončil, ještě chvíli jsme se k sobě tulili. A najednou mi to došlo. "Karle, tys...?" zeptala jsem se v šoku. "Chtěl jsem to jen zkusit. Prosím tě, to se ani nepovede," mávl rukou. Byla jsem v šoku. Antikoncepci jsem nebrala, vždy se spoléhali na přerušovanou soulož.
Konejšila jsem se myšlenkou, že lidé kolem mě se snaží roky a nic. Jedna ejakulace dovnitř tak v podstatě nic neznamená. Za šest týdnů mě ovšem pozitivní těhotenský test vyvedl z omylu. Karel jásal. "Panebože! To musím být asi dobrej, že jo? Stejně bychom se dřív nebo později rozhodli," chválil se.
Uvažuji, že od něj odejdu
Měla jsem vztek. Cítila jsem se zrazená. Podvedená. Zklamal moji důvěru. "Ty jeden sobeckej idiote! Napadlo tě, že to má být rozhodnutí nás obou? Na co jsi myslel, kdyžs ho nevytáhl? Jsi normální hajzl!" řvala jsem absolutně nepříčetná. Utekla jsem a šla se projít. Na několik hodin.
Brečela jsem. Styděla jsem se, že někde ve mně roste malý člověk, který teď cítí, že ho nechci. Ale já se pro něj nerozhodla. Toužila jsem ještě něco zažít. Po takové zradě už ani nechci být s Karlem. Jak jen mohl?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
