Facebook
Instagram
Thea v posledních týdnech opravdu trpí. V práci jí to nejde, špatně spí a celkově jí přijde, že se jí nic nedaří. Svou frustraci si vybila na někom, na kom opravdu nechtěla, a teď se za to stydí.
Poslední půlrok zažívám učiněné peklo. Nepřipadám si, že jsem v pohodě a že všechno zvládám jako předtím. Nedokážu se pořádně uvolnit. Na práci myslím i ve volnu a to se na mně začíná významně podepisovat.
Ač dřu, firma se potápí
Před rokem a půl jsem přijala novou pracovní nabídku. Nastoupila jsem do jednoho start-upu, kde mám na starosti prodej. Je to menší firmička s pár zákazníky. Od mého nástupu se nic moc nezměnilo. V tuhle dobu jsme měli v plánu mít pod palcem daleko větší trh, ale jak už to v životě bývá, není dobré si něco plánovat dopředu, stejně to nevyjde.
A proto rok a půl nedělám nic jiného, než že pracuji, pracuji a zase pracuji. Je u mě naprosto normální přijít domů z kanceláře v osm večer a ještě tak na dvě hodiny sednout k práci. Dělám všechno proto, aby naše firma šla nahoru. Šéf mi ale tuhle řekl: „Vypadá to s námi bledě, máme málo zakázek, žádné klienty. Pokud se něco nezmění, musíme to ukončit.“
Začala jsem na to doplácet po zdravotní stránce
Opravdu mě vyděsil. Nechci si hledat nové zaměstnání, byla to moje vysněná práce. Teď se z toho ale stává noční můra. To, co mi šéf před půl rokem řekl, mi stále leželo v hlavě. Začala jsem pracovat nonstop.
Postupně jsem na to doplácela po zdravotné stránce. Víc mi padaly vlasy. Když jsem si šla lehnout, dlouho jsem nemohla zabrat, a proto jsem byla permanentně podrážděná a unavená. Bylo toho na mě prostě už moc. Všimla si toho i moje matka a snažila se mi pomoct. Skončilo to ale katastrofálně.
Vyhodila jsem mámu z bytu
Již nějakou dobu jsem se rodičům neozývala. Pracovala jsem. Máma se proto před několika týdny rozhodla mě o víkendu navštívit. Byla jsem jejím neohlášeným vpádem nemile překvapená. „Co tady děláš?“ vyštěkla jsem na ni. „Vždyť víš, že mám hromadu práce. Tos mi aspoň nemohla zavolat předem?“ dodala jsem. „Přinesla jsem ti jen něco k jídlu a říkala jsem si, jestli bys se mnou nechtěla vyrazit někam ven, třeba do kina,“ nabídla mi. „Ne, nechtěla,“ odpověděla jsem a zabouchla jí dveře před nosem.
Až večer mi došlo, jak strašně jsem se k ní chovala. Tohle si opravdu nezasloužila. Má mě ráda a já ji takhle odbyla. Bylo mi hrozně z toho, jak jsem se zachovala. Ráda bych to nějak odčinila. K něčemu to ale přesto bylo dobré, došlo mi, že takhle to dál vést nemůžu.
Další příběhy ze života ➔
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
