Facebook
Instagram
Monika se pár dní před dovolenou rozešla se svým přítelem. A co teď? S těžkým srdcem přeci jenom odletěla, protože nechtěla přijít o peníze za storno. Nakonec to možná nebyl tak špatný nápad.
Před odletem do Tuniska jsem na tom nebyla moc dobře. Od mého rozchodu s Jakubem (30) totiž neuplynuly ani dva týdny. A ani jeden z nás neměl v úmyslu zrušit již zaplacenou dovolenou...
Na dovolenou jsem se moc netěšila
Stála jsem na letišti a váhala. Vynořila se mi vzpomínka na nás dva, jak jsme se loni procházeli po pláži. Tehdy jsme se rozhodli, že až se vrátíme do Čech, přestěhuji se k němu. Dokonce jsme mluvili o svatbě... Těšila jsem se, že každou noc budu usínat vedle svého muže. A společné finance nám poskytnou větší stabilitu.
Ačkoli si nepotrpím na materiální věci, jako zdravotní sestra jsem vždy musela dávat pozor na své výdaje. Navíc jsem toužila po normálním vztahu, ne jen po setkáních o víkendech. Myšlenky na finance mě vrátily zpět do reality. Nešetřila jsem tak dlouho na dovolenou, abych to teď zrušila.
„Dej si pozor, nebo si tě ochranka splete s teroristkou,“ ozval se za mnou známý hlas. Mlčela jsem. Jakub se objevil vedle mě a postavil se do fronty na odbavení.
Hádali jsme se kvůli penězům
Pravděpodobně se ptá sám sebe, jak tu dovolenou se mnou přežije. Nebo se bojí, že se z něj budu snažit vytáhnout nějaké peníze. Důvodem našeho rozchodu totiž byly hádky o finance. Jakub si myslel, že utrácím zbytečně. Já naopak tvrdila, že je obyčejný skrblík.
Najednou jsem si všimla páru přibližně našeho věku. Byli oblečeni do značkových šatů a měli drahé kufry. Tvářili se mrzutě, vypadali, jako by je kromě snubních prstenů nic nespojovalo. Napadlo mě, že s Jakubem působíme stejně.
„Všiml sis těch dvou?“ obrátila jsem se k němu.
„Myslíš, že vypadáme podobně?“ ušklíbl se.
Ten úšklebek mě vždy pobavil.
„Ty vypadáš ještě hůř,“ rozesmála jsem se.
Jakub udělal to svoje gesto - zamával rukama. Naše hádky většinou začínaly právě takto. Nemohla jsem vystát, když mával rukama. Vždy jsem mu něco ošklivého řekla. Na to on reagoval tím, že opustil byt a práskl za sebou dveřmi. A já pak brečela do polštáře...
Chtěla jsem klidnou dovolenou
Už nejsme spolu a nechci, aby mi dovolenou zničily hádky. „Možná bychom mohli uzavřít dohodu na těch pár dní,“ navrhla jsem. „Nebudeme si navzájem překážet a budeme se k sobě chovat slušně.“
Jakub souhlasil s mým návrhem.
Ukázalo se, že to byl skvělý nápad, protože jsme sdíleli pokoj. Jediné, co se nám podařilo zařídit, bylo změnit manželskou postel na dvě oddělené. Jakub vstával jako první, snažil se nedělat hluk. Já chodila spát později, ale vždy jsem se tiše vplížila pod peřinu.
Připomínalo to naše společné bydlení, ale bez hádek. Snažili jsme se vyhnout konfliktům. Také na pláži jsme si hledali lehátka vzdálená od sebe.
Tvrdil, že jsem tvrdohlavá
I když nás dělilo dvacet metrů přeplněné pláže, cítila jsem jeho pohled, když jsem šla do moře. Jakub věděl o mých špatných plaveckých schopnostech. Nezajímalo mě, že se vydávám do hlubších vod. Možná to nebyl nejchytřejší nápad, ale neřešila jsem to.
„Doporučil bych ti, abys neplavala příliš daleko od břehu,“ zaslechla jsem Jakubův podrážděný hlas. Právě jsem vyšla z moře a snažila se, jako cirkusová akrobatka, převléknout pod ručníkem.
„Co ti zase vadí?“ odpověděla jsem, jednou rukou držela ručník a druhou natahovala spodní prádlo. „Věř mi, v plavání se zlepšuji!“
„Jsi tvrdohlavá jako vždy,“ řekl tiše Jakub a podal mi suchý horní díl bikin.
Když jsem se podívala na jeho vypracovanou hruď, vzpomněla jsem si na chvíle, kdy jsme leželi vedle sebe nazí. V tom okamžiku jsem pocítila touhu... Napadlo mě, že udělám něco, co ty příjemné vzpomínky zažene. Rozhodla jsem se jít po obědě na procházku po bazaru. Právě tam jsme se před dvanácti měsíci ošklivě pohádali.
Jakub mi tehdy vyčítal, že utrácím peníze za hlouposti, konkrétně za tkaný kobereček a krabičky chalvy, které jsem koupila jako dárky pro kamarádky. Vzpomněla jsem si na jeho rozzlobenou tvář, když mi vyčítal, že rozhazuji peníze bez rozmyslu.
„Nikdy neuspěješ, dokud se nenaučíš šetřit,“ prohlásil.
Ponořila jsem se do těch bolestných vzpomínek. Najednou jsem cítila, že někdo stojí těsně za mnou. A ten někdo sáhl do mé kabelky. Instinktivně jsem vykřikla. O vteřinu později jsem zaslechla zasténání. Moje peněženka přistála na chodníku. Rychle jsem ji popadla, zvedla hlavu a uviděla... Jakuba.
Zachránil mě před okradením
Mračil na muže, který si držel ruku a vypadalo to, že ho bolí zápěstí.
„Počkej, ty jsi mi ukradl peněženku?“
„Samozřejmě, stal jsem se zlodějem,“ zažertoval Jakub. „Vypadneme odsud.“
Chytil mě za ruku a rychle mě vytáhl z přeplněného trhu. Byla jsem tak překvapená, že jsem se podřídila bez protestu. Zamířili jsme do kavárny na pláži.
„Kolikrát jsem ti říkal, abys nenosila všechny peníze v jedné peněžence,“ bručel.
„V peněžence jsem měla jen drobné. Větší bankovky jsem si dala do kapsy.“
„No, alespoň trochu jsi zmoudřela... Doufám, že se mi tu nesesypeš,“ řekl s nádechem něhy. „Dáme si něco dobrého, to ti zlepší náladu.“
Stále jsme k sobě něco cítili
Ačkoli jsem si od rozchodu opakovala, že je lepší žít sama než se skrblíkem, život bez něj mi připadal šedý a prázdný. Uvědomila jsem si také, že jsme oba měli své důvody, proč jsme se hádali o peníze.
Šli jsme po pláži k našemu pokoji a drželi se za ruce. Vyprávěla jsem mu příběh z dětství – jak mě táta uhodil, protože jsem ztratila korunu. Jakub se mi zase svěřil, že jako dítě se bál, že přijdou o střechu nad hlavou, protože jeho máma utrácela peníze za alkohol. Cítila jsem, jak se bariéra, která mezi námi dříve existovala, právě rozpadla.
Rozhodli jsme se dát našemu vztahu ještě jednu šanci. Když jsme dorazili do hotelového pokoje, přisunuli jsme postele k sobě a tu noc jsme toho moc nenaspali...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
