Uršula (29): Na noční můry jsem si už zvykla. Ale to, co se mi děje poslední dny, mě vážně děsí

Uršula (29): Na noční můry jsem si už zvykla. Ale to, co se mi děje poslední dny, mě vážně děsí
Zdroj: Freepik

Uršula dlouho trpěla spánkovou paralýzou a s ní spojenými ošklivými sny. Jednou si proto na noc vzala na krk křížek po babička. Doufala, že tím noční můry odežene. Jenže to bylo ještě horší...

Šárka Žižková
Šárka Žižková 13. 05. 2021 15:00

Trpět nočními můrami bych nepřála nikomu. Daleko horší ale je, pokud se do takového zlého snu probudíte. Jako se to stalo mně.

Křížek po babičce všechno ještě zhoršil

Už delší dobu mám děsivé noční vidiny. Občas nepoznám, jestli to, co se děje, je realita, či nikoli. Když se nakonec probudím, jsem paralyzovaná a nemohu se pohnout. Mívám strach, že se kolem mě pohybuje něco zlého, co mi chce ublížit. Několikrát se mi stalo, že jsem vinou paralýzy nehnutě ležela a nemohla se tomu zlu bránit.

V životě mě to hodně omezovalo. Byla jsem nevyspalá a vystresovaná. Bála jsem se usnout, protože jsem věděla, co mě čeká. Před časem se to ještě zhoršilo. Zažila jsem doslova horor. A nejhorší na tom bylo, že jsem poznala, že se tentokrát nejedná o spánkovou paralýzu.

Kvůli zlým snům jsem začala na noc nosit křížek po babičce. Domnívala jsem se, že mě ochrání. Jenže tím, že jsem si ho vzala, jsem to něco zlého velmi rozzlobila. Tu noc, kdy jsem ho měla poprvé, se mi nezdál žádný zlý sen. Vzbudil mě až ve dvě ráno neznámý pocit. Cítila jsem přítomnost něčeho nebezpečného. Ovládalo to celý pokoj.

Něco zlého mě stáhlo za nohu z postele

Byla jsem zcela vzhůru a určitě se nejednalo o paralýzu. Mohla jsem hýbat končetinami i mluvit. Ležela jsem na pravém boku, pravou nohu pokrčenou a levou nataženou. Najednou jsem ucítila, jak mě něco chytlo za levou nohu nad kotníkem. Zatáhlo to tak silně, že mě to v posteli posunulo o kousek níž. Cítila jsem, jak pode mnou podjíždí postel a jak se shrnuje prostěradlo.

I když jsem nebyla v paralýze, nedokázala jsem se tomu ubránit. Kopala jsem vší silou, ale neměla jsem šanci. Stáhlo mě to celou z postele. Pak kolem mě začaly padat nejrůznější předměty - svíčky a knížky. Ječela jsem strachy. Zesláblá jsem si stoupnula a opřela se o křeslo.

Připadala jsem si, jak by ze mě někdo vysál život. Do koupelny jsem se skoro plazila, protože mě nohy neunesly. Z posledních sil jsem si nalila vodu do skleničky. Bylo mi strašné horko, jako bych se smažila v pekle. Dopotácela jsem se zpět do postele, která byla lehce odsunutá od zdi.

Možná jsem jen blázen

Sílu na to ji vrátit jsem ale neměla. Zcela vyčerpaná jsem padla do peřin, usnula jsem a vzbudila se v devět ráno. Na nohu, za kterou mě někdo tahal, jsem nemohla došlápnout. Bolest mě dohnala k lékaři. Měla jsem výron kotníku. Doktorovi jsem neřekla, jak jsem k němu přišla. Stejně by mi nevěřil.

Za týden se mi stalo něco podobného. Tentokrát mě něco tahalo za ruku. Druhý den ráno jsem jí nemohla hýbat. Opět mě čekala návštěva lékaře. Měla jsem zánět žil. Teď bych dala cokoliv za ,,obyčejnou spánkovou paralýzu“. To, co zažívám, nemá žádné vysvětlení a já se bojím. Možná se nechám dobrovolně zavřít někam do ústavu pro duševně choré.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Cukrářská hvězda Besky o toxickém prvním manželství: Otřesná životní zkušenost probíhala i během MasterChefa

Cukrářská hvězda Besky o toxickém prvním manželství: Otřesná životní zkušenost probíhala i během MasterChefa

Související články

Další články