Věrka (40): Se sousedkou jsem nevycházela ani za jejího života. Po její smrti je to ještě horší

Ještě donedávna jsem vedla zcela obyčejný život. Mám dobrou práci a s rodinou žijeme v paneláku na sídlišti. Vlastně mi nic nechybí. Nemám kolem sebe nepřátele, i když se našel člověk, se kterým jsem si z neznámého důvodu nesedla. Šlo o starší sousedku z našeho vchodu.

Mohlo by Vás zajímat:

Regina (19): Prosila jsem zemřelého tátu, aby pomohl mámě. A on to zvláštním způsobem splnil

Stará sousedka mě probodávala zlým pohledem

Když jsme se do domu nastěhovali, Ivana už tam bydlela. Myslím, že byla nejstarší obyvatelkou našeho paneláku. Vždycky se snažím s každým vyjít, ale s ní to nešlo. Aniž bychom si něco provedly, neměla mě ráda. Když mě někde potkala, nepozdravila mě a jen mě propichovala pohledem.

Našim dětem dost často hubovala a ony se jí bály. Málokdo o Ivaně něco věděl. Žila podle všeho sama. Několikrát jsem k ní poslala děti s bábovkou, ale nikdy jim neotevřela. Po čase jsem to vzdala a smířila se s tím, že mě nemá ráda.

Když jsem jednou večer šla venčit psa, potkala jsem ji venku. Byla zima a ona měla na sobě jen noční košili a bačkory. ,,Dobrý večer, co děláte takhle pozdě venku? Je hrozná zima,“ upozornila jsem ji, ale Ivana mi neodpověděla. Opět se na mě podívala tím zlým pohledem. Pes zavrčel a začal se chovat divně.

Mohlo by Vás zajímat:

Nataša (32): Synové mi tvrdili, že je v noci straší neznámý chlapec s kočkou. Dodnes lituji, že jsem jim nevěřila

Pronásleduje mě i po smrti

Mlčky jsem z místa odešla, ale po chvíli jsem se otočila. Po sousedce nebylo nikde ani stopy. Jako by se ve vteřině vypařila, přitom jí scházel ještě kus cesty ke vchodu. Domů jsem přišla poněkud zmatená. Druhý den jsem potkala jinou sousedku, která mi oznámila tu smutnou zprávu. ,,Už jste to slyšela? Ivana ze šestého patra včera zemřela,“ prozradila mi a do mě se dala zima.

,,Já jsem ji ještě večer potkala venku,“ namítala jsem. ,,To není možné, zemřela kolem šesté, našel ji správce,“ odpověděla a já se zalekla, koho jsem v těch osm hodin tedy potkala. Byla jsem tím zaskočená, protože bych dala ruku do ohně za to, že ta osoba v noční košili byla Ivana. Doma jsem to nikomu neřekla, protože jak znám manžela, vysmál by se mi.

O pár dní později, když jsem čekala na výtah, se mě zmocnil divný pocit. Chodbou se prohnal průvan a cítila jsem kolem sebe něčí přítomnost, ačkoliv jsem tam stála sama. Instinktivně jsem se otočila. Stála tam Ivana. Opět v noční košili. Upřeně se na mě dívala.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (19): Mamka mi vždycky tvrdila, že strašidla neexistují. Na vlastní kůži se ale měla přesvědčit o opaku

Bojím se, že mi chce ublížit

Dostala jsem strach. ,,Jak je to možné? Vždyť jste mrtvá. Proč vás vidím?“ promluvila jsem na ni. Ona se vydala směrem ke mně. Obešla mě, a pak mi foukla do ucha. V tom okamžiku se mi udělalo zle a skácela jsem se k zemi. Byla mi strašná zima.

Našel mě jiný soused, který hned volal manželovi. Ani tentokrát jsem neřekla, co se mi přihodilo. Pár dní byl klid. Znovu se mi zjevila, když jsem spěchala do práce. Vynechala jsem výtah a běžela rovnou po schodech dolů. Stála ale v každém poschodí a upřeně se na mě dívala. Když jsem doběhla do přízemí, měla jsem úplně ledové ruce.

Nevím, proč mě pronásleduje. Nic jsem jí neudělala. Potřebuji, aby přestala, nebo se z toho zblázním. Vůbec nevím, na koho se mám obrátit. Nejraději bych se odstěhovala, a to hodně daleko.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marián (23): Na ten pohled z okna kanceláře do smrti nezapomenu. Přesvědčil mě, že existují zvířecí duše

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.