Facebook
Instagram
Pozvání do speciální letní edice talk show Miluše Bittnerové Na kafeečko přijala moderátorka Televizních novin Veronika Petruchová (28). Na kafeečko tentokrát Veronika pozvala Milušku k sobě domů, na dvorek domku z 16. století na pražské Malé Straně. Promluvila o svých moravských kořenech, začátcích v televizi, ale také o tom, jak se seznamuje a proč je stále single. Kdy veřejnosti představí svého přítele? A kolik panáků slivovice by měl vydržet?
Moderátorka Veronika Petruchová (28) se z televizní reportérky vypracovala v průběhu osmi let na moderátorku hlavní zpravodajské relace, večerních Televizních novin. Bydlí v malebném domě z 16. století na pražské Malé Straně, je skvělou hospodyňkou, přesto je stále single. "Daří se mi v kariéře, mám super přátele a rodinu, ale tohle je odvětví, které v mém životě zatím lehce pokulhává. Ale já věřím, že všechno má svůj čas. A jestli vydrží alespoň tři panáky, tak je náš," směje se v rozhovoru s Miluškou Bittnerovou.
Děvče z Moravy v sobě zkrátka Veronika nezapře. Také během natáčení letního speciálu talkshow Na kafeečko hostila štáb u sebe doma trhaným kachním masem, ovocem, vínem a domácí slivovicí od tatínka. "Máme opravdu velkou rodinu, a když si můj potenciální přítel dá s každým z rodiny panáka, dá si jich alespoň 25," vysvětluje Veronika, která je přátelská a miluje společnost. S rostoucí slávou už ale ví, že ne vždy se muži chtějí seznamovat nezištně, ale láká je spíše její známá tvář. "Když na prvním rande řekne, jestli se nemůžeme vyfotit, tak ho přesuneš do sekce fanoušek. Pozvu ho na pivo a jdeme domů," krčí rameny půvabná brunetka.
Veronika Petruchová je děvče z Moravy
Veroniko, pocházíš z Hroznové Lhoty, je to tak? Kolik má obyvatel?
1 200 obyvatel a polovina z toho jsou mí rodinní příslušníci. Trochu té obci vládneme.
Studovala jsi tam základní a střední školu?
Základní školu jsem měla asi 200 metrů od mého bydliště, potom jsem šla na gastronomii a cestovní ruch. Po ní jsem chtěla zkusit herectví, ale bohužel to neklaplo, proto jsem hledala další cestu. Dostala jsem se na školu žurnalistiky a nových médií a strašně mě to chytlo. Člověk je uprostřed dění, zpracovává informace. Paradoxně se mi otevřela nová cesta a možná lepší, než jsem si dokázala představit. Žurnalistika se mě potom držela a drží se mě dodnes.
Byla to tvá první cesta mimo Hroznovou Lhotu, když jsi opustila rodiče?
Ano, bylo to v mých osmnácti letech. Vlastně jsem musela. Rodiče mě milují a nadevše podporují, ale zároveň chtěli, abych se osamostatnila. Řekli, že si najdu školu nebo práci, a pokud školu, budu si na ni muset vydělat. Hodili mě do vody.
Ty jsi od osmnácti let pracovala, aby sis vydělala na školu?
Ano. Žurnalistika a nová média byla soukromá škola. Nejprve jsem přes noc pracovala v kasinu a přes den byla ve škole. Později jsem si našla televizi Nova. Myslím, že to má podobně spousta lidí. Mladí jsou dnes hodně vzdělaní a ctižádostiví, takže většina z nich má práci a k tomu školu. Jsem ráda, že to tak je a že mi naši neposílali peníze, jen slivovici. Drželi mi palce a vždy jsem u nich našla oporu. To mi stačilo a myslím, že je to tak správně nastavené.
Myslela jsem, že je vaše generace mnohem plyšovější. Je dobře, že není.
Myslím, že kdo může být plyšový, tak je. Ne že by na to naši neměli, ale pocházím ze tří dětí, máme velký dům, sady a vinohrady. Tohle všechno něco stojí. Mohla bych být plyšová, ale život mi to tak nenastavil. Jsem za to ráda, protože mě to zocelilo. Vidím spoustu lidí, kteří to v životě mají jednoduché, ale s postupem času se začnou nudit a hledat něco hlubšího, protože nezažili stát na vlastních nohách a pořád je hledají. Neví, co to obnáší.
Byla jsi nejmladší sourozenec? Máš ještě dva bratry.
Jsem prostřední a máme to hezky nastavené. Nejmladší bratr, říkáme mu Frcin - František - vede na Moravě klasický život. Jsem na něj opravdu pyšná. Postavil si dům, má ženu a jedno dítě, druhé je na cestě. Můj druhý bratr bydlí tady na Malé Straně, 500 metrů ode mě, takže ho často navštěvuji.
Veronika Petruchová pracovala v kasinu
Trochu mě zarazilo to kasino, to musí být svět sám pro sebe.
Je to tak - extrémně depresivní prostředí. Věděla jsem, že si práci musím najít co nejdřív, abych měla na první nájem. Vytiskla jsem si životopis, ve kterém skoro nic nebylo - že jsem kapitánka volejbalového týmu. Chodila jsem po Praze a ten životopis rozhazovala jako Večerníček. Šla jsem také přes Václavské náměstí, kde bylo kasino. Tam řekli, že mě vezmou hned. Věděla jsem, že budu mít rychle peníze na další žití a hlavně na tu školu.
Naučila jsi se s kartami?
Byla jsem cashierka, takže jsem vyplácela všechny ty miliony. Tolik peněz pohromadě jsem dosud nikdy neviděla a myslím, že už ani neuvidím. Bylo to zajímavé. Přes den jsem byla ve škole a v noci v práci, takže moje pozornost byla hodně špatná. Když potom někdo nad ránem přišel, že vyhrál pět milionů...
Nechávali ti tam nějaká dýška?
Dělá se to, ale gamblerství je zároveň nemoc, která člověka většinou naprosto pohltí. Viděla jsem, že mi někdo dal dýško třeba tisíc korun, protože vyhrál miliony, a o měsíc později přišel ten samý člověk a prosil mě, jestli mu nepůjčím stovku. Někdy jsem tu stovku i půjčila. Ale je to zbytečné, oni všechno protočí. Protočili majetky, jeden zase peníze na svatbu... bylo to hodně negativní prostředí.
Veronika Petruchová o kráse
Když jsi odešla z Hroznové Lhoty, opustila jsi zároveň lásku?
Opustila. I kvůli tomu jsem šla do Prahy. Na jednu stranu jsem hledala něco jiného a lepšího, a zároveň jsem chtěla opustit lásku se vším všudy. Když jste z jedné vesnice, potkáváte se pořád, není to jednoduché. Proto jsem opustila všechno, co jsem tam měla. Ale díky bohu - myslím, že on si žije dobře a mně je zase lépe bez něj.
Je to výhoda, být krásnou ženou?
Myslím, že obecně - teď nemluvím o sobě - krása lidem usnadňuje cestu, ale zároveň zastírá další schopnosti. Nechci být pro lidi krásná, chtěla bych, aby viděli i všechno za tím. Třeba to, že jim dokážu hezky předat informace, zpracovat je, že jsem chytrá, vtipná, empatická nebo kamarádská.
Musí být těžší podat zprávy tak, aby to lidé vnímali.
Asi ano, ale zároveň to otevírá cestu. Kdybych vypadala jinak, možná by mě do večerních Televizních novin nevzali. Je to o všech schopnostech, které člověk má, takový velký balíček. Mít obličej, na který se lidé budou chtít koukat každý den. Primárně jde o informace, ale vzhled je doplněk, který do celku musí zapadat.
Jak zvládáte špatné zprávy?
Když odcházím z práce, tak tyhle věci vypínám. Samozřejmě, že mě to mrzí. Když slyším o týraných dětech, válce na Ukrajině, dotýká se mě to a vadí mi to. Ale vím, že s tím nic nezmůžu. Musím se naučit emoce zpracovávat a vytáhnout tu, která se hodí k informaci, kterou chci lidem předat.
Veronika Petruchová o slávě
Prošla jsi si ve zpravodajství cestu hezky odspodu. Cítíš, že se k tobě lidé chovají jinak než před pěti lety?
Asi ani ne, snažím se být pořád stejná. Když se s někým bavím osobně, snažím se mu ukázat taková, jaká jsem. Diváci mě znají ze zpráv, ale jsem také holka z Moravy. A tím, že se k lidem pořád chovám stejně, oni mi to oplácejí. Jsou nějaké náznaky, ale cítím to u kamarádek na vesnici, ne v práci. Pro ně není výjimečné potkat moderátorku Lucku Borhyovou, Martina Čermáka, mě nebo Reye Korantenga. Je to každodenní chléb a posuzují nás podle toho, jak se chováme mimo obrazovku. A to je hezké. Spíš bych řekla, že lidé, kteří se se mnou na Moravě dříve nebavili, tak úplně otočili.
Máš najednou víc kamarádek?
Je to tak. Ale nepovažuji je za své kamarádky, protože znám i jejich druhou tvář. Samozřejmě, úspěch se neodpouští.
Mám z tebe pocit, že jsi velký živel, který se umí dokonale krotit. Mám pravdu?
Máš dobrý odhad. Jsem živel, ale naučila jsem se to krotit a jsem za to ráda. Jedna věc je slušné vychování, které má snad každý, ale mamka mě to tak naučila - jak se chovat ve společnosti nebo pokud je v mém okolí někdo starší či nemohoucí. Kvůli své práci už také nezůstávám na večírku do tří do rána, protože vím, že ráno musím být fresh. Lidé mne určitě nechtějí vidět na diskotéce omámenou alkoholem a za pár hodin abych hlásila Televizní noviny. Živel zůstávám, ale energii vkládám do jiných věcí.
Máš pravdu, asi bych zprávaře nechtěla vídat v noci na mejdanech.
Samozřejmě, že když jsou narozeniny nebo oslavy, bavit se umím. A bavím se strašně ráda, miluji společenský život, hudbu, jídlo a pití. Je to zároveň můj koníček, ale už jsem zvolila taktiku užít si to krátce, intenzivně a odejít domů s hezkým pocitem. Nechci vstávat, být unavená a mít výčitky z toho, co se stalo.
Veronika Petruchová je single
Ztratila jsi také soukromí. Jak to neseš?
Pořád si držím svoji bublinku u sebe doma na Malé Straně, pod fíkovníkem. Zatím to beru opravdu mile, nestala se mi žádná negativní věc, která by mé vnímání špatně ovlivnila. Baví mě potkávat se s cizími lidmi. Někdo mi řekne, že to dělám špatně, že vypadám starší nebo moc kroutím očima, ale já to beru jako zpětnou vazbu od diváků. Mé soukromí je zatím v pořádku. Když začnu randit s klukem, nebudu hned světu oznamovat, že mám nového přítele, dokud si nebudu jistá, že to opravdu chci.
Musíš zažívat také to, že nevíš, jestli tě kluk chce proto, že se mu líbíš, nebo kvůli tomu, že jsi hvězda z Televizních novin.
To poznáš. Když na prvním rande řekne, jestli se nemůžeme vyfotit, tak ho přesuneš do sekce fanoušek. Pozvu ho na pivo a jdeme domů. Chtít selfíčko je prozrazující. Také nejsem ten typ, který by na rande chodil s každým, kdo mu napíše. V minulosti to vždy bylo tak, že toho muže znal někdo z mých přátel. Vždycky to zkrátka bylo přes někoho.
Je tedy ve tvém životě nějaký Pan božský?
Není. Daří se mi v kariéře, mám super přátele a rodinu, ale tohle je odvětví, které v mém životě zatím lehce pokulhává. Ale já věřím, že všechno má svůj čas. A jestli vydrží alespoň tři panáky, tak je náš.
To je pravda, aby mohl přijet k vám.
Tam to není o třech panácích. Máme opravdu velkou rodinu, a když si můj potenciální přítel dá s každým z rodiny panáka, dá si jich alespoň 25.
Musí to být náročné. Máte vlastní slivovici, vinohrad...
Ano, máme sady a vinohrady. Hodně lidí si myslí, že na vesnicích už folklor a domácí výroba upadávají, ale to není vůbec pravda. Když bylo mému mladšími bratrovi 15 let, nasadil si stromky, aby měl v 18 letech své vlastní ovoce na kvas na slivovici. Nasadil meruňky a pracoval na slivovici s tříletým předstihem.
Veronika Petruchová a hubnutí
Jsi dietářka?
Mívám taková období - období diet a období, kdy si to užívám. Teď máme plavkovou sezonu, tak se snažím trochu hlídat. Všichni znají recept na hubnutí. Trochu pohybu, omezit stravu a jíst více masa a zeleniny. Všichni víme, jak na to, ale nikomu se do toho nechce. Ale když je třeba, tak to chvilku vydržíme. Nechtěla bych být extra tlustá nebo extra hubená.
Přijde mi, že v létě se přibírá z toho grilování.
Ale zase se hodně potíš, takže hodně spálíš.
Styděla jsi se někdy, když jsi měla jít do plavek?
Vůbec nejsem plavkový typ. Na dovolené jsem v plavkách mezi svými přáteli, a když jde někdo kolem, oblékám se. Jsem stydlivá a nejsem typ, který by se vystavoval. Selfíčka maximálně od pasu nahoru zakrytá osuškou. Navíc si myslím, že by žena měla mít nějaké své tajemství. Nikoho nesoudím, ale vystavovat se na první dobrou, se mi nelíbí - lidé uvidí, jak vypadám, ale už neuvidí, co je za tím. Když jim dám moc vjemů ke koukání, nezajímají se, co je uvnitř. A já je nechci takhle dráždit.
Kde budu za 10 let, nevím
Takže nebudou ani selfíčka z tvé koupelny. Tu jsi nevymýšlela sama?
Ne, ta tam už byla, je vytesaná do skály pod Hradem. V zimě drží teplo a v létě je tam chládek. Mám takovou přírodní klimatizaci, která funguje skvěle. Často ležím dlouhé hodiny ve vaně a přemýšlím o životě, koukám na kameny a cítím se tam být schovaná v úkrytu. Je to pro mě bezpečný kout. Může přemýšlet o čemkoliv a vím, že to zůstane v té jeskyni.
Veru, kde se vidíš za deset nebo patnáct let?
Před deseti lety jsem měla sen a ten teď žiju. Měla jsem nástěnku, kam jsem si nalepovala věci, které bych v životě chtěla mít. Nedávno jsem přišla na to, že všechno z toho už mám a je načase si vytvořit novou vizi. Teď jsem ve fázi, kdy nevím, kde bych chtěla být za deset let. Až se mě zeptáš příště, určitě v tom budu mít jasněji.
O čem ještě promluvila Veronika Petruchová?
- Jak se jí bydlí na Malé Straně
- Jak silná je slivovice od jejího tatínka
- Kdy se poprvé setkala s Miluškou Bittnerovou
- Zda se k ní v televizi chovají po osmi letech jinak
- Jak vaří, jak a kde se stravuje
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee/talk show Na kafeečko
Související články
