Facebook
Instagram
Natálie chodila se starším mužem, který jí slíbil, že opustí manželku a budou žít spolu. Jenže pak ze vztahu vycouval. A Natálie následně zjistila, že je těhotná.
Převalila jsem se na druhý bok. Chvíli jsem přemýšlela, kolik asi může být hodin. Neměla jsem tušení. Otevřela jsem oči. Slunce už jistě bylo vysoko.
Byl láskou mého života
Znovu jsem zavřela oči a přetáhla si přikrývku přes hlavu. Nevěděla jsem, co mám dělat. Vstát, nebo zůstat v posteli? Měla jsem volný den a odpoledne jsem měla domluvenou schůzku s kamarádkou Monikou (29). Chtělo se mi ležet. Zavřela jsem pevně oči a řekla si, že nebudu na nic myslet. Nebudu myslet na něj... Nezaslouží si ani jednu mou myšlenku. Už ho ani nenávidět nebudu...
Znovu jsem změnila polohu a smutně se usmála. Vždyť i myšlení na to, abych na něj nemyslela, je přece myšlení na něj! Jsem beznadějná! Odhrnula jsem přikrývku a posadila se na posteli. Na komodě stála naše společná fotografie. Nemohla jsem se přimět vyhodit ji.
Podívala jsem se na toho pohledného, zralého muže, který mě s úsměvem držel kolem pasu. Tehdy jsem mu ještě důvěřovala. Byl o mnoho let starší než já. Myslela jsem si, že muži jeho typu nelžou. Od začátku jsem věděla, že je ženatý a nebrala to vážně. Měl být jen dobrodružstvím, zajímavostí, zkušeností... Ale stal se největší láskou mého života.
Slíbil, že opustí manželku
Po necelých dvou letech našeho vztahu začal mluvit o rozvodu se svou ženou. Nechtěla jsem poslouchat, bála jsem se věřit, bránila jsem se naději, šanci na společný život. Ale byl tak přesvědčivý, když mi šeptal, že jsem jeho druhá polovina, že jsme pro sebe stvořeni... Když se odstěhoval z domu a řekl to svým dětem, uvěřila jsem naší lásce. Pověděl mi, že to bude navždy...
To „navždy“ skončilo, jak tyto příběhy obvykle končí. Po nějaké době přiznal, že je příliš slabý, že nemůže opustit svou ženu, která mu obětovala celý život. Tvrdil, že ona nemůže zvládnout rozchod, a místo pochopení, odpuštění a požehnání se jeho dospělé děti na něj naštvaly.
Po třech letech příprav na společný život náhle prohlásil, že to nezvládne! A oznámil mi to během dovolené. Pět tisíc kilometrů od domova, uprostřed oceánu, na romantickém ostrově mi můj milovaný muž oznámil, že jsou to „rozlučkové“ prázdniny. Pro mě prázdniny právě v tom okamžiku skončily. Nedokázala jsem to všechno pochopit. Ještě měsíc předtím plánoval se mnou dítě, přemlouval mě, abych přestala brát antikoncepci, a najednou co? Vrací se ke své ženě!
Kámoška měla pravdu
Zavřela jsem oči. Udělalo se mi špatně. Bylo toho příliš. Tolik lidí mě varovalo, předpovídalo konec, který mě čekal. A co jsem udělala? Věřila jsem, že to se mnou bude jinak, že to zvládnu. Protože můj muž patřil k těm vzácným případům, kteří dodrží své sliby. Přesto měli pravdu ti druzí, Monika měla pravdu... Nesouhlasila s mou volbou, ale jako přítelkyně mě neodsoudila a stála při mně.
Spousta dalších, takzvaných přátel, by mě asi chtěla vidět na hranici… Dost bylo sebelítosti! Vstala jsem z postele, šla do koupelny a dala si rychlou sprchu. Když jsem odcházela, mrkla jsem do kuchyně. Opravdu bych měla něco sníst, ale nějak jsem na to neměla chuť. Možná něco zakousnu u Moniky. Rychle jsem se oblékla, vzala kabelku, klíče od auta a vyšla z bytu.
Za třicet minut jsem stála před jejím domem. Přijela jsem trochu brzy, ale doufala jsem, že Monika už je doma. Nemýlila jsem se. Když jsem vystoupila z auta, objevila se ve dveřích a usmívala se.
"Dobře, že jsi tady," podívala jsem se na ni vděčně. Vždy to tak bylo. Bez ohledu na to, kdy jsem sem přišla – ráno, večer, uprostřed noci, domluvená či neohlášená – nikdy, opravdu nikdy, jsem neměla pocit, že bych jí vadila.
Navštívila jsem kámošku
"Pojď dál, právě vařím kávu," řekla Monika.
"Myslím, že kávu nechci..."
"Nechceš kávu?" Monika byla upřímně překvapená.
"Už jsem měla," zalhala jsem. Proč jsem to udělala? Vůbec jsem kávu neměla. Co se to děje? Monika se na mě zamyšleně podívala, ale nic neřekla. Vešly jsme do kuchyně. To bylo naše oblíbené místo.
"Tak jak to jde?" začala Monika.
"No, nějak to zvládám. Už jsou to tři týdny. Musím jít dál..." Na chvíli jsem zmlkla a zadívala se na stůl. Monika si zatím nalévala kávu. Její aroma zaplavilo celou místnost. Najednou jsem pocítila, že se mi chce zvracet. Rychle jsem běžela do koupelny. No super!
Po delší chvíli jsem se vrátila do kuchyně. Monika na mě znepokojeně pohlédla. "Vypadáš strašně bledě. Nejsi nemocná? Nemáš horečku?"
Podívala jsem se jí přímo do očí. "Nemám horečku. Vlastně jsem dnes ještě nic nejedla. Včera ráno jsem taky zvracela..."
Řekla jsem jí pravdu
Nastalo ticho, které se zdálo být nekonečné. Ve vzduchu visela otázka. Jen ještě nebylo jasné, která z nás ji položí…
"Natálie…"
"Ano?"
"Víš, na co se chci zeptat…"
Podívala jsem se z okna. Nedívala jsem se na nic konkrétního. Jen před sebe. Najednou jsem se usmála a pocítila, že jsem konečně připravená.
"Nevím…"
"Co nevíš?" Monika vypadala čím dál tím víc znepokojeně.
"Nevím, jestli jsem těhotná. Ještě jsem si nedělala test."
Nervózně si hrála s lžičkou. "Je to možné?"
Podívala jsem se na ni rozpačitě.
"Promiň, hloupá otázka. Máme jít do lékárny?"
"Test mám v kabelce. Celý týden s ním chodím," podívala jsem se Monice přímo do očí. "Myslím, že už bych si ho měla udělat, viď?"
Monika tiše přikývla.
Udělala jsem si těhotenský test
Znovu jsem šla do koupelny. Udělala jsem, co bylo třeba, a poté začalo nejdelších pět minut mého života. Nedokázala jsem se na ten test podívat. Nechala jsem ho v koupelně a vrátila se do kuchyně. "Co uděláš, když se ukáže, že jsi těhotná?" zeptala se Monika.
"Prostě budu mít miminko," zasmála jsem se. "Víš, myslím, že jsem si na tu myšlenku už trochu zvykla. Mám práci, byt, maminka mi určitě pomůže, nějak to zvládnu."
"Ulevilo se mi..." nadhodila.
"Proč?"
"Bála jsem se, že uděláš něco hloupého."
"Co jako?"
"Prostě... bála jsem se…"
"Vůbec se nemusíš bát. Pokud bude test pozitivní, no, tak s tebou rok nebudu pít..."
"Myslím, že už to můžeme zkontrolovat."
"Prosím, jdi pro něj..." požádala jsem ji tiše.
Jsem těhotná
Monika šla do koupelny. Po chvíli vyšla a držela v ruce celý můj život. Nový život... Natáhla ruku a otevřela ji. "Gratuluji... maminko..." řekla šťastně.
Zavřela jsem oči a po tváři mi stékaly slzy. Očekávala jsem paralyzující strach, ale v té chvíli, když jsem uviděla dvě čárky na testu, cítila jsem, že konečně bude všechno v pořádku. Cítila jsem naději a víru tak silnou, jakou jsem nikdy předtím necítila.
"Děkuji," řekla jsem tiše.
"Budu ta nejlepší teta a ty ta nejlepší máma."
"To je úžasné... Budu mít dítě..."
"Vypadá to tak," zasmála se Monika. "A co bude s jeho otcem?" dodala věcně. "Povíš mu to?"
Chvíli jsem přemýšlela. "Zatím nebudu nic plánovat. On má svůj život, já svůj. Tohle dítě nás jistě nějak spojí, ale nebudu se mu mstít. Jakmile projeví ochotu nějak se angažovat, umožním mu být otcem. Z toho, co vím, je dobrým tátou. Ale odteď pro mě existuje jen jako otec mého dítěte. Žádné sny o společném štěstí. Dal mi dítě. Asi je to mnohem lepší dárek na rozloučenou než exotická dovolená..."
Monika se rozesmála a já se přidala. Ulevilo se mi. To, čeho jsem se nejvíce obávala, se ukázalo jako největší štěstí. Cítila jsem se silná a svobodná. A přesvědčená, že všechno dobře dopadne. Musí...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Zpěvák Radek Banga o bolestném dětství: S manželkou Veronikou prozradili, zda budou mít vůbec děti
Zpěvák Radek Banga o bolestném dětství: S manželkou Veronikou prozradili, zda budou mít vůbec děti
Související články
